Drobní živnostníci kosí sami sebe i bez pomoci státu.

Sedět a čekat, vymlouvat se na krizi, na zlý stát… To je klasika. Ale peníze a zákazníci sami nepřijdou.

Otvírací doba od osmi do tří, dvakrát týdne do čtyř hodin odpoledne, sortiment předražený kvůli vysokému nájmu, potřebě velkého zisku,… Ochota nezřídka na bodu mrazu… Takhle se konkurovat nikomu nedá, natož dlouhodobě podnikat.  Dá se to dělat jinak?

Jistě že dá. Je ale potřeba začít tím, že mám otevřeno tak, aby se lidé ke mně dostali tehdy, kdy oni sami mají čas. Když jsou mí zákazníci v práci, asi těžko přijdou nakupovat. Tedy pokud nepodnikáte ve zboží pro maminky a děti.

Pak je potřeba si uvědomit, že zákazníka musíte na něco dostat. Jako rybář rybu. Tedy mít něco, co jinde nemají a je po tom poptávka. Nejlépe být v tom v širokém kraji tím, kdo je nejlepší. Prodávat to samé, co má naproti jiný nebo supermarket – to je hloupost a nic jiného. Zákazník jde tam, kde mají to, co chce on, ne to co chce majitel obchodu nebo živnostník.

Levně nakoupit a draze prodat a ještě to okázale dávat najevo tím, že si koupím pro sebe luxusní věci a všude vykládám, jak „živořím“ – to zákazníka spíš naštve, než přiláká. O ochotě a úsměvu, i když si koupíte jen blbost za 3,50 nemluvě.

Že si tady vymýšlím? Znám pár takových obchodníků – dobrých a prosperujících a „věčně krachujících“. Když přijdu do obchodu toho prvního typu živnostníka, on mě pozdraví a hned se ptá, co potřebuji. Když to nemá ( a patři to do jeho obchodního sortimentu) ochotně slíbí to zajistit. Protože ví, že přijdu a koupím to a přijdu zase pro něco jiného. A to, že má něco, co jinde ne – si já také nenechám jen pro sebe. A je tu výborná reklama sama od sebe.

Byl jsem jednou, možná dvakrát (ale to jistě bylo spíš omylem) u toho „věčně krachujícího“. Odpověď „to nemám, to nevedu, neznám“ opravdu „nadchne“ k další návštěvě. Obzvlášť, když si ještě připadáte, že v obchodě spíš vadíte poklidné atmosféře. A když náhodou hledané zboží mají, nevěřícně kroutíte nad cenou hlavu. Když na to upozorníte, jste obviněn z likvidace živnostníků tím, že chcete rozumnou cenu. Rozumnou = jako jinde. Okamžitě se dozvíte, že nájem za obchod je hrozný, cena benzínu, daně, zaměstnanci - všechno a všichni – jsou jen hřebíkem do podnikatelovy rakve. Jako by se tu hrálo na city. Samozřejmě ty Vaše. Nato se dozvíte, kdo že všechno tady už zkrachoval, kdo zkrachuje a jak je to tu hrozně obtížné podnikat.

Kdyby všechno bylo jednoduché a všichni bohatí, nic by se nezměnilo. Nenažranost a lenost mnoha podnikatelů a živnostníků nezmění nic. Ani jejich krach. Oni po čase zase začnou podnikat v nějakém oboru a zase zkrachují. Vinu ale nepřikládají sobě. Za to může stát, a Vy – zákazník.

3Koda jen, že si tihle novodobí piráti podnikání nepustí denně nějaký film z první republiky. Aby viděli, jak se podnikalo a co to obnášelo, být úspěšný podnikatel či živnostník.

P.S. Ale tehdejší slušné chování se dnes už moc nenosí.

http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/prace/clanek.phtml?id=731938